9/11 a NWO

Novinky

Stručná historie moderního ovládání mysli


Jen tak náhodou jsem našel tenhle článek z roku 1997, který prakticky říká vše o ovládání mysli, co byste měli vědět.

Tento článek popisuje proces, jehož počátkem byly pokusy CIA s jednoduchými technikami mučení, hypnózou, LSD a jinými drogami způsobujícími změnu stavu mysli, s averzní terapií, psychickými operacemi a mozkovými implantáty, jejichž konečným výsledkem je řada bezdrátových elektromagnetických prostředků, využívaných nyní tolik prosazovanými zbraněmi jednadvacátého století, jejichž účelem není usmrcovat.


Od roku 1947 se Central Intelligence Agency aktivně zabývá výzkumem pokročilých forem ovládání mysli. Proces, který začal s jednoduchými technikami mučení, postupně začal využívat hypnózy, LSD a jiných drog způsobujících změnu stavu mysli, averzní terapie, psychochirurgie a mozkových implantátů. Tento vývoj nakonec vedl k bezdrátovým elektromagnetickým prostředkům, jichž nyní využívají tolik prosazované zbraně jednadvacátého století "neurčené k ničení". Bohužel, většina Američanů si neuvědomuje, že jednadvacáté století do jejich země zavítalo s předstihem téměř padesáti let.


Když Albert Hofmann pracoval pro společnost Sandoz Pharmaceuticals ve švýcarské Basileji, poprvé synteticky vyrobil v roce 1943 ergotaminové molekuly v jedinečné směsi, kterou nazval LSD-25. Dnes by již mělo být známou skutečností, že nejvděčnějším zákazníkem společnosti Sandoz, pokud šlo o tuto podivuhodnou novou chemikálii, nebyl nikdo jiný než Allen Dulles, třetí ředitel ještě nepříliš zavedené Central Intelligence Agency. Koncem padesátých let byl Dulles naprosto přesvědčen o tom, že Severokorejci používají LSD jako sérum pravdy na amerických válečných zajatcích.

K tomuto přesvědčení přispěla i poznámka dr. Hoffmanna adresovaná Dullesovi, že "by se byl přiznal k čemukoli, aby utekl před strachem, uvolněným v jeho mysli" díky LSD. (Gordon Thomas, Journey into Madness (Cesta do šílenství), New York, Bantam Books, 1990).

Rozzuřen pouhým pomyšlením, že by této drogy mohlo být použito k obracení bezbranných Američanů na komunisty, když by jí mohlo být využito daleko etičtěji k obracení bezbranných komunistů na kapitalisty, Dulles v roce 1952 dohodl se Sandozem dodávku obrovského množství LSD pro Office of Technical Services Staff (TSS, Úřad štábu technických služeb) a tuto operaci pojmenoval po jednom ze svých oblíbených druhů zeleniny - Artyčok. Nicméně než mohla být zázračná droga použita proti nepřátelům Ameriky, TSS rozhodl, že je nejdříve zapotřebí důkladně ji vyzkoušet na nejpřístupnějších možných subjektech - jinými slovy na amerických spoluobčanech.


TSS pod vedením dr. Sydneyho Gottlieba, neslavně proslulého jako jednoho z prvních amerických specialistů na ovládání mysli, zahájil s LSD řadu pokusů ve věhlasných výzkumných centrech po celé zemi. Vězni, psychiatričtí pacienti, mentálně retardované děti, a dokonce i spolupracovníci z výzvědné služby, ti všichni se nevědomky stali pokusnými morčaty této "války proti komunismu". V listopadu 1953 během společného neformálního semináře s jinými pracovníky TSS na jedné osamocené chatě v Marylandu Gottlieb zamíchal LSD do nápoje biochemika dr. Franka Olsona. Jen o několik dnů později Olson proletěl sklem zavřeného okna v desátém patře hotelu Statler v New Yorku. (Martin Lee, Bruce Shlain, Acid Dreams (Kyselinové sny), New York, Grove Weidenfeld, 1992)


Většina badatelů, kteří o této nehodě hovoří, jen papouškují vysvětlení, které v roce 1975 vydala CIA, že Olson spáchal sebevraždu pod vlivem nepříznivého účinku LSD. Pokud ovšem vím, i ten nejrozrušenější jedinec si obyčejně dá tu práci s otevřením okna, než skočí. Pravděpodobnější scénář je ten, že rozčilený Olson vyhrožoval, že prozradí vše o nacistických manýrách CIA, a proto se ho zbavili. Gottliebův asistent byl tu noc ve stejném hotelu jako Olson. Tvrdil, že když se Olson rozhodl nadýchat se trochu čerstvého vzduchu, on spal tvrdě ve vedlejší posteli.

Tragédie Franka Olsona se od roku 1975 stala něčím jako archetypem lumpáren s LSD, kterých se CIA dopustila, ačkoli Olson v žádném případě nebyl poslední obětí žádosti kryptokracie experimentovat. Roku 1964 na symposiu o biologické psychiatrii v Los Angeles lékaři otevřeně diskutovali o výsledcích dennodenního podávání 150 mikrogramů LSD třiceti mentálně retardovaným dětem po dobu dvou až tří měsíců. (Dick Gregory, Jon Rappoport, rozhovor Something's Happening (Něco se děje) na Pacifica Rádio, KPFK, Los Angeles, 12. 10. 1995)

Uvědomte si, že na začátku šedesátých let bylo LSD stále legální.


Lékaři a univerzitní profesoři z celých Spojených států, tehdy ještě neomezovaní současnou "válkou proti drogám", od Alberta Hoffmanna objednávali LSD pro "výzkumné účely" zaměřené na MK ULTRA (název daný Operaci ARTYČOK, když byla spojena s MK DELTA, což byl program CIA týkající se chemického a biologického boje). V roce 1962 harvardský profesor Timothy Leary zveřejnil přednášku s názvem How to Change Behavior (Jak měnit chování), jež vycházela z jeho výzkumu podávání LSD chovancům Nápravného zařízení v Concordu v Massachusetts. Samozřejmě. Leary se později stal oním krysařem, jenž vyváděl hnutí mladých z politické angažovanosti a místo toho je vybízel k tomu, aby se "zapnuli, vyladili a odpojili". Ve druhém vydání knihy Operatíon Mina Control Walter Bowart píše:


Přestože Leary na Kalifornské univerzitě v Berkeley od roku 1953 do roku 1956 dostával granty NIMH a přestože od roku 1954 do roku 1958 pracoval pro Službu veřejného zdraví USA, zpočátku popíral, že by kterýkoli z jeho výzkumných projektů s psychedeliky na Harvardu byl financován vládou. A přece, když jsem se s ním konečně po vydání Operatíon Mind Control (1979) setkal tváří v tvář a naivně se ho zeptal, jestli se CIA spolupracoval "vědomě", či "nevědomě", Leary na to odpověděl: "A pro koho byste pracoval vy, pro Yankees nebo pro Dodgers? (americké baseballové týmy - pozn. překl.) A pro koho jsem měl pracovat, pro KGB?" (Walter Bowart, rozhovor Something's Happening (Něco se děje), Pacifica Rádio, KPFK, Los Angeles, 6. 10. 1994)


Člověk by si skoro přál, aby tomu tak bylo. V polovině šedesátých let CIA došla k závěru, že LSD jako spolehlivého prostředku k ovládání mysli využít nelze. LSD bylo na vkus těchto krypto-kratů až příliš nepředvídatelné. Oni chtěli něco daleko spolehlivějšího, něco, co by bylo možno používat jednoduše a rychle - přesněji řečeno, co by fungovalo na stisknutí knoflíku. Takže na jeviště zleva vchází dr. Jose M. R. Delgado.


Dr. Delgado je profesorem na univerzitě v Yale a jeho výzkum v šedesátých letech odhalil, že elektrickou stimulaci mozku (ESB) lze využít za účelem ovládání mysli. Jelikož se narodil ve Španělsku, toužil prokázat své mužství v aréně, kde ovládal býka na dálku prostřednictvím vysílačky, již ukrýval za svou pelerínou matadora. Když býk na dobrého doktora zaútočil, zmáčkl tlačítko, které stimulovalo elektrodu v mozku zvířete, čímž býka přinutil ustoupit, poté vykročit vpřed a poté opět ustoupit. Dokonce ho donutil chodit kolem dokola v kruhu. Se svým dálkovým ovládáním v ruce byl schopen býka ovládat, jako by to byla elektronická hračka. (Jose Delgado, Physical Control of the Mind (Fyzické ovládání mysli), New York, Harper & Row, 1969)


V roce 1974, když hovořil před Kongresem USA, Delgado prohlásil:

Pro politické ovládání naší společnosti potřebujeme program psychických operací. Jeho účelem je fyzické ovládání mysli. Každého, kdo se odchýlí od dané normy, lze operačně zohavit... Člověk nemá právo vyvíjet si svou vlastní mysl... Jednoho dne budou elektrickou stimulací mozku řízeny celé armády i generálové. (Walter Bowart, rozhovor Something's Happening (Něco se děje), Pacifica Rádio, KPFK, Los Angeles, 6. 10. 1994)

V souvislosti s Delgadovou zálibou v mozkových implantátech je třeba poznamenat, že k podezřele velkému množství traumatických únosů lidí "mimozemšťany" dochází poblíž vojenských základen. (Whitley Streiber, rozhovor, "Země snů", CBC Rádio, KOGO, San Diego, 24. 12. 1995)
V jedné z posledních epizod rozhlasového pořadu rádia v Santa Barbaře The End ofthe Line (Konec fronty), který se tak často zabývá politickou korupcí a paranormálními jevy, pokládal Jeff Rense otázky chirurgovi z jižní Kalifornie, který dvěma různým pacientům úspěšně vyoperoval tři implantáty. (Přepis tohoto rozhlasového pořadu lze objednat u BioAlert Press, 475-A Linfield PL, Goleta, CA 93117)

Ačkoli pacienti se nikdy předtím nesetkali, implantáty byly identické. Myslím, že můžeme s jistotou prohlásit, že jim implantáty v hlavě nevyrostly samy od sebe. Někdo je tam musel vpravit.

Osobně považuji za nepravděpodobné, že by pokročilé bytosti, které dokáží svištět vesmírem rychleji než světlo, neměly zároveň i přístup k nanotechnologickým monitorovacím prostředkům velikosti virů, které by lidským okem nebyly zjistitelné.

Na prahu vývoje takovýchto přístrojů dnes stojí i pozemská věda. Jinými slovy, proč by malí šediví človíčci ze souhvězdí Zeta Reticuli používali k monitorování svých obětí technologii CIA z dvacátého století? To by bylo stejné, jako kdyby armáda USA zaútočila v Kuvajtu luky a šípy. Možná že Jose Delgado a jeho přátelé jednoduše pouze potřebují nějakou vhodnou historku jako zástěrku pro svůj program psychických operací. Zkuste si na to odpovědět sami - přicházejí útoky na nás z vesmíru, nebo z Langley ve Virginii?

Tato hypotéza se vám přestane zdát přitažená za vlasy, jakmile si přečtete následující výroky druhého ředitele CIA, Waltera Bedella Smithe, z odtajněného dokumentu adresovaného řediteli Výboru psychologické strategie:

1) Dnes Radě národní bezpečnosti předkládám návrh (TAB A), jehož závěrem je, že problémy spojené s neidentifikovanými létajícími objekty mají zřejmě spojitost s psychologickým bojem, stejně jako s výzvědnou službou a vojenskými operacemi.
2) Podklady pro tuto teorii jsou do jisté míry podrobně popsány v TAB B.
3) Navrhuji, abychom se na brzkém zasedání Rady zabývali možným útočným či obranným využitím těchto jevů pro účely psychologického boje.

(Walter Bowart, rozhovor Something's Happening (Něco se děje) na Pacifica Rádio, KPFK, Los Angeles, 6.10.1994)

TAB A a B se z nějakých záhadných důvodů ztratily. Jak říká Walter Bowart: "To je daň za Zákon o svobodě informací."

Zákon o svobodě informací má ve světě politiky evidentně stejnou váhu jako Hippokratova přísaha ve světě medicíny. Ve stejném roce, v němž doktor Delgado přednášel Kongresu, že "pro politické ovládání naší společnosti potřebujeme program psychických operací", jiný horlivý zastánce lékařské přísahy, dr. Louis Jolyon West, navrhoval podobný plán guvernérovi Kalifornie, Ronaldu Reaganovi. West doufal, že se na opuštěné raketové základně v Santa Monica Mountains podaří vybudovat Centrum pro výzkum a snižování násilí, a v tisku se nechal slyšet, že mladí černoši mají neobyčejné sklony k násilí a potřebují zvláštní zacházení.

Toto zacházení, o němž se West zmiňoval, zahrnovalo chemickou kastraci, zákroky psychických operací a experimentální testování drog na nic netušících uvězněných jedincích. Navíc měla být činnost centra koordinována s programem prosazování zákona v Kalifornii, podle něhož byly v počítačové databázi vedeny spisy o "predelikventních" dětech, tak aby s nimi mohlo být náležitě zacházeno ještě předtím, než budou moci mít negativní vliv na společnost.


(Martin Lee, Bruče Shlain, Acid Dreams (Kyselinové sny), New York, Grove Weidenfeld, 1992)


Ronaldu Reaganovi se tato myšlenka samozřejmě velmi zamlouvala a byl naprosto zmatený, když kalifornský lid přinutil státní legislaturu, aby program zrušila, jakmile první zprávy o něm prosákly do tisku.


Přesně ve stejné době, kdy bylo Westovo "rehabilitační centrum" zničeno již v samotném zárodku, začal Jim Jones svůj převážně černý "Chrám lidu" (People's Temple) přesouvat do guayanské džungle, daleko od slídilů z kalifornské státní legislatury. Většina Jonesových přívrženců se rekrutovala z Mendocinské státní psychiatrické léčebny v Ukiahu v Kalifornii.


Je skutečně zvláštní, že členem Chrámu byl každý zaměstnanec léčebny. Po propuštění byli pacienti umístěni do péče Jonese, jehož styky se CIA jsou podrobně popsány v eseji Johna Judge "The Black Hole of Guyana." (John Judge, "The Black Hole of Guyana" (Černá díra Guyany), v: Secret and Suppressed: Banned Ideas and Hidden History (Tajné a zamlčované - Zakázané myšlenky a skryté dějiny), Jim Keith, Portland, Feral House, 1993)


Vzhledem k tomu, že pacienti psychiatrických léčeben se v rukou vlády v minulosti například stávali oběťmi tajných testů s ozařováním, není opravdu zase až tak přitažená za vlasy teorie, podle které byl Jonestown dokonalou zástěrkou pro experimentování ve velkém. Tuto myšlenku nám potvrzuje i skutečnost, že z celkového počtu nejméně 1100 členů Chrámu bylo v Jonestownu nalezeno pouze 408 těl. Při ohledání 80 až 90% těl vrchní policejní lékař "nalezl čerstvé stopy po jehle zezadu na levé lopatce", zatímco ostatní "byli zastřeleni nebo uškrceni". I když jsem tento případ podrobně nestudoval, jsem si jistý, že stopy po vpichu na lopatce rozhodně nezanechá to, že člověk vypije grepovou limonádu Kool-Aid.


Pokud bylo v Jonestownu nalezeno kolem čtyř set těl, potom zbylých sedm set lidí se muselo rozprchnout do okolní džungle. Plukovník Bo Gritz tvrdí, že vedl výcvik speciálních jednotek, které byly vysílány, aby je pochytaly. Podle Gritze se stal tento vyhlazovací program nutností, jakmile byl na letišti Port Kaituma zabit Leo Ryan. Gritz otevřeně uvádí: "Jonestown byl podle mého názoru místem, kde CIA nadále realizovala MK ULTRA, a stejným způsobem pravděpodobně probíhají i jiné pokusy." (Adam Parfrey, "Bo Gritz Interrogated" (Bo Gritz u výslechu), v: Flatland 10 (1994), str. 46-51)

Pokud jsou opravdu uskutečňovány i jiné pokusy, potom není pochyb, že v čele realizačního týmu je právě dr. Louis Jolyon West. Dr. West měl velmi zajímavou kariéru.

Nejenže v padesátých letech a na počátku let šedesátých řídil výzkumný projekt zaměřený na LSD, který financovala CIA, ale kromě toho to byl ze všech lékařů ze Spojených států amerických právě on, kdo byl vybrán, aby ověřil, zda u Jacka Rubyho existují známky psychózy. Asi vás příliš nepřekvapí, že byl při hledání těchto známek úspěšný. Podle jeho závěru byl Ruby "paranoidní", neboť trval na tom, že prezident Kennedy byl zastřelen klikou ultrapravičáků. Možná že přesnější by bylo říci, že byl zastřelen "klikou ultrapravičáků odchovaných programem MK ULTRA". Pro kohokoli, kdo by se chtěl pokusit vysledovat pokusy vlády s ovládáním mysli, může jako jakási virgule posloužit právě Dr. West neboli "Jolly" (Veselý), jak mu říkají přátelé. Na konci šedesátých let se tento lékař protlačil do centra toho, co jeden agent CIA označil za "farmu na pěstování lidských morčat - Haight-Ashbury (předměstí Saň Franciska, kde se shromažďovali hippies - pozn. překl.) v San Francisku. Podle autorů knihy Acid Dreams Martina Leeho a Bruce Shlaina si tam "West najal byt za účelem studování hippies přímo v jejich životním prostředí". (Martin Lee, Bruce Shlain, Acid Dreams (Kyselinové sny), New York, Grove Weidenfeld, 1992)


V roce 1993 byl Jolly povolán jako poradce během masakru sekty Davidiánů ve Waco, který až podezřele připomínal události v Jonestownu. (Linda Thompson, "Waco: The Big Lie" (Waco - Velká lež), přednáška v Granada Pavilion, Santa Monica, 11. 11. 1993)


19. dubna 1995, v den, kdy bylo bombardováno Oklahoma City, se Jolly objevil v televizním pořadu Larryho Kinga, aby zde podal vysvětlení duševního stavu "osamělého blázna" odpovědného za onu zkázu, stejně jako to udělal o třicet dva let dříve s Jackem Rubym. Z hlediska této informace se již nezdá tak směšné tvrzení Timothyho McVeigha, že mu byl do hýždí implantován mikročip.


Někteří badatelé, jako Craig Hulet, možnost spiknutí v případě bombardování Oklahoma City popírají. Při nedávném rozhovoru Hulet řekl: "Zčistajasna se každý snaží z McVeigha udělat nového Oswalda. Kdyby novým Oswaldem skutečně byl, už by byl dávno mrtvý." Ve skutečnosti však o McVeighův život již mohlo být usilováno. WTDW (radiostanice v Madisonu ve Wisconsinu) zveřejnila 27. srpna 1995 tuto překvapující zprávu:


Z oklahomského vezení, kde jsou zavřeni i McVeigh a Terry Nichols, byl propuštěn šéf bezpečnosti. Podle deníku Muskogee Daily Phoenix Chuck Mildner nařídil, že k tácům s jídlem pro podezřelé z bombardování bude mít přístup pouze jediný strážce ... poté, co díky nalezené injekční stříkačce a jiným okolnostem pojal podezření, že se někdo pokouší jídlo otrávit.


Tím však bohužel příběh Louise Jolyona Westa nekončí. Červencové číslo časopisu Los Angeles z roku 1995 obsahuje článek s názvem "The Othello Syndrome" (Othellův syndrom). O. J. Simpson jako by měl tuto diagnózu na první pohled napsánu na čele. Vyjde najevo, že Othellův syndrom je termín, který nevytvořil nikdo jiný než starý známý dr. West. Před více než třiceti lety napsal pojednání, ve kterém se snažil dokázat, že černoch svou ženu dříve či později zabije, pokud je běloška. Odpor k sobě samým je vede k přesvědčení, že Jejich bílé družky musí být špatné, protože jinak by nehledaly lásku mimo vlastní rasu". (Terry Mulgammon, "Not Wisely But Too Well ..." (Nikoli rozumně, ale příliš dobře ...), časopis Los Angeles, červenec 1995: 54)


Z toho samého článku v Los Angeles se dovídáme i to, že West se dvacet let přátelí s "proslulým Simpsonovým právním zástupcem F. Lee Baileyem". Potkali se, když byl Jolly "svědkem stanoveným soudem v případu přepadení banky Patty Hearsto-vou z roku 1976", což je skutečně úchvatné, neboť zesnulá Mae Brussellová dokázala dokonale spojit únos Hearstové s pokusy s ovládáním mysli, prováděnými na chovancích ve vězení ve Vacaville. "The Terror Connection, Part II: California under Ronald Reagan" (Spojeni strachem, část II., Kalifornie za vlády Ronalda Reagana), Rádio Free America, FYI Rádio, KFJC, Los Altos Hills, Kalifornie, 9/86)


O mnoho dříve byl F. Lee Bailey obhájcem Alberta di Salva, Bostonského škrtiče, jenž byl deprogramován jiným lékařem CIA zabývajícím se ovládáním mysli, Williamem Josephem Bryanem. Bryan sám sebe považoval za "největšího světového odborníka" na hypnózu a v roce 1969 byl shledán vinným z toho, že zhypnotizoval čtyři pacientky, aby s ním měly pohlavní styk. Jednou se dvěma prostitutkám vychloubal, že "zhypnotizoval Sirhana Sirhana". (William Turner, Jonn Christian, The Assassination of Robert F. Kennedy (Zavraždění Roberta F. Kennedyho), New York, Thunder's Mouth Press, 1993)

Kolem případu O. J. Simpsona je mnoho podivných smrtí, o nichž oficiální velká média opomínají informovat. Například přesně dva týdny poté, co byli Ron Goldman a Nicole Brownová Simpsonová nalezeni zavražděni, byl v Miramaru na Floridě zavražděn starý přítel O. J., Casimir Sucharskian, jenž byl evidentně napojen na podsvětí, spolu se dvěma mladými společnicemi Sharon Andersonovou a Marií Rogersovou. (Donald Freed, Raymond P. Briggs, Ph. D., Killing Time (Čas zabíjení), New York, Macmillan, 1996)

Sucharskian byl předtím ve vězení za držení kokainu a zbraní, což bylo odhaleno během policejní razie v jeho rezidenci. Podle policie unikl O. J. v sedmdesátých letech podobné razii jen o vlásek.


Během nedávného rozhovoru na KPFK v Los Angeles poskytl Dick Gregory následující informaci: během průběhu soudu se Simpsonem byl též za záhadných okolností zavražděn Michael Nigg, blízký přítel Rona Goldmana. Na začátku září 1995 šel po ulici se ženou jménem Julia Longová, když ho zastavili dva muži s pistolemi v rukou, řekli mu, že jde o přepadení, zastřelili ho, neobtěžovali se cokoli ukrást, ženy se ani nedotkli a utekli. Bojím se, že pokud se nejednalo o nějaké lupiče surrealisty, potom je celá příhoda z oné noci nadmíru podezřelá. Navíc ten samý den se u soudu zhroutil a přímo v soudní síni se rozplakal soudce Ito, neboť byl zabit jeho přítel, zástupce šerifa, který byl zapletený do Simpsonová případu. Podle Gregoryho byli za podezřelých okolností zabiti ještě další tři novináři, kteří se zabývali případem vraždy Simpsonové a Goldmana.


Z hlediska specifického zaměření tohoto článku je snad nejzávažnější zpráva badatele Alexe Constantina, že jedna členka poroty se pokusila spáchat sebevraždu tím, že snědla sklo, protože uvnitř hlavy "slyšela hlasy". (Alex Constantine, "The Florida/Hollywood Mob Connection, CIA a O. J. Simpson" (Floridské/hollywoodské vazby na podsvětí, CIA a O. J. Simpson), The Constantine Report (Constantinova zpráva), 1995)


A aby toho všeho nebylo dost, ze souseda Nicole Simpsonové se vyklubal Carl Colby, syn Williama Colbyho, ředitele CIA za Nixonovy vlády. (Dave Emory, One Step Beyond (Krok za), FYI Rádio, KFJC, Los Altos Hills, Kalifornie, 12.2.1995.)


Kromě toho všeho jsem se zrovna dozvěděl ze zpráv, že starý William právě vypustil duši při poměrně záhadné nehodě na vodě poblíž svého prázdninového sídla v Marylandu. Policie našla jeho člun, ovšem nikoli tělo. Podle vydání Los Angeles Times z 30. 4. 1996 (Valpuržina noc) "soused, který se u něj doma zastavil, nalezl zapnuté rádio a počítač. Vyšetřovatelé pak našli na stole talíře přichystané k večeři a ve dřezu v kuchyni lastury". (Hele, kámo, ty lastury hezky pomalu polož! Vyjedem' si na malej výlet.) Zatímco píšu tyto řádky, policie na pobřeží stále hledá nějakou stopu po bývalém vrchním špionovi. Něco mi říká, že novinoví vědátoři po celých Spojených státech se opět shodnou na tom, že se nejedná o žádnou špinavost.)


Tyto "souhry náhod" v souvislosti s tím, že v nich měli prsty F. Lee Bailey a Louis Jolyon West, poukazují na to, že se na případě O. J. Simpsona nějakou formou společně účastnilo podsvětí a výzvědné služby. Důsledkem soudního procesu se Simpsonem je obraz nudných politiků, které lidé nyní často spatřují na obrazovkách, jak se beze stopy znepokojení v očích dívají do televizních kamer a naříkají přitom nad vzrůstajícím násilím v dnešní společnosti. Jsou schopni vás přesvědčit, že je tomu tak následkem vykořenění rodinných hodnot, ale jedinými hodnotami, které tito politici zastávají, jsou přitom hodnoty rodiny Mansonova typu, neboť jsou to ti samí úředníci, kteří podporují výzkumy podobných šílených vědců, jako je Jose Delgado.

V polovině sedmdesátých let Delgado zanechal svého výzkumu přímé elektrické stimulace mozku a pustil se do výzkumu elektromagnetických polí (EMF), které by ovlivňovaly různé oblasti mozku zvenčí, aniž by k tomu bylo zapotřebí nějakých nemotorných implantátů, jakých dr. Delgado tak bravurně používal při již zmíněném krocení býka. Důsledky této technologie jsou doslova šokující. Tato elektromagnetická pole mohou vštěpovat vztek, smutek či strach celým městům najednou. Na bitevním poli by mohla i toho nejodhodlanějšího nepřítele srazit na kolena a přimět, aby kapituloval. Preston Nichols (z projektu Montauk - výzkumný projekt americké armády zaměřený na ovládání lidí pomocí elektromagnetické energie a mikrovlnného záření - pozn. překl.) se zmiňoval o tom, že bylo podezřelé, že než Válka v zálivu skoro vůbec začala, tak "ti samí Iráčané, kteří po osm let vedli Svatou válku proti Íránu", znenadání sami od sebe opouštěli své hluboké bunkry vybavené "elektřinou, prostředky zábavy a dostatkem potravin a vody, s kterými by byli mohli vystačit nejméně půl roku". (Preston Nichols, Peter Moon, The Montauk Projed, Westbury, Sky Books, 1993). Je zcela možné, že jedním ze skrytých důvodů, proč Válka v zálivu vypukla, byla příležitost v malém měřítku otestovat verzi Projektu HAARP armády USA. (HAARP - zkratka pro High-frequency Active Auroral Research Program / Program výzkumu vysokofrekvenčního aktivního polárního záření) je experimentem vzdušných sil, jehož realizace vyjde na sto milionů dolarů a který probíhá v aljašské divočině. Jeho údajným cílem je studování ionosféry. Nicméně badatelé, jako dr. Nick Begich, jsou přesvědčeni, že jde ve skutečnosti o pozemní verzi zbraně z Hvězdných válek, založenou na tajné technologii Nikoly Tesly. Podle Begicha je HAARP schopen vytvořit rozsáhlé souvislé ovladatelné elektromagnetické pole, které lze přirovnat k Delgadově EMF s tím rozdílem, že HAARP nepokrývá pouhou místnost, ale je schopen pokrýt oblast o velikosti většího západního státu nebo možná dokonce i celou polokouli. Vysílač HAARP takto v podstatě vyzařuje energii stejné úrovně jako Země, což je padesátkrát více, než bylo zapotřebí při rádiových pokusech dr. Delgada. To znamená, že pokud je HAARP naladěn na správnou frekvenci a využívá těch pravých vlnových forem, potom by mohl být mentální rozvrat v celých oblastech vyvoláván účelově nebo jako vedlejší efekt vysílání na radiových frekvencích. (Dr. Nick Begich, Jeane Manning, Angels Don't Play This HAARP (Tohle není Andělská HAARFA), Anchorage, Earthpulse Press, 1995)

I když mluvčí projektu tvrdí, že HAARP nebude plně funkční dříve než v roce 1998, někteří badatelé jsou přesvědčeni, že již dnes je ho využíváno k tajným účelům, a že by snad dokonce mohl fungovat v součinnosti se satelitem připojeným k raketoplánu, který NASA v březnu 1996 ztratila poté, co se z kosmického raketoplánu záhadně uvolnil a shořel v atmosféře. Richard Hoagland, bývalý vědecký poradce Waltera Cronkita a držitel Angstrómovy ceny pro vědce, došel k závěru, že šlo ve skutečnosti o "rezonátor naladěný na délku dvacet jedna kilometrů", který v ionosféře sloužil jako dipól, jakmile k němu byla vyzařována elektromagnetická energie ze Země z tak silného vysílače, jakým je HAARP. Tento dipól by potom bylo možno využívat k vykonávání tajných pokusů s vlnovou fyzikou, kterou jako první popsal vědec James Clerk Maxwell koncem 19. století. Hustota proudu, kterou takovéto složité experimentování vyžaduje, je daleko silnější než ta, jíž je třeba k masovému ovlivňování chování. Kdybychom si na mapě vyznačili jakousi linii mezi Projektem HAARP a možnými přenosovými vysílači, které jsou zapotřebí k zesilování a distribuci elektromagnetické energie přes hustě zalidněnou oblast, zcela klidně by nás mohla přivést na západní pobřeží Spojených států, kde již k takovýmto podivným a zvláštním událostem, jako byly nepokoje v L. A., došlo. Byly snad tyto nepokoje pouhou zástěrkou pro tajné experimenty s předchůdci HAARP, jakými byly například věže GWEN? Mimochodem, GWEN je zkratka pro Ground Wave Emergency Network (pozemní vlnový systém pro výjimečný stav). Není zcela jasné, zda jsou věže GWEN zařízením, které má výjimečnému stavu předcházet, nebo zda jej má pomáhat vyvolávat.

Podle vydání New York Times z 10. května 1992 nedokázala ani policie, ani městští prokurátoři z 18 230 lidí zatčených při nepokojích v L. A. vykázat deset tisíc lidí. Deník citoval jednoho z prokurátorů: "Nevíme, kam se poděli." Pro mnohé z nás, kteří jsme součástí tohoto systému, to zůstává záhadou. Rozplynuli se snad tito lidé v nicotu, nebo byli odvezeni někam, kde se jich zbavili jako šíleného dobytka? Zkuste se zamyslet nad tímto: Teď, v momentě, co tohle píšu, mám cenu tak akorát drobných, co mám v kapse. Ovšem kdybych se zabil a nějak se mi podařilo i po smrti působit na materiální úrovni, mohl bych své vlastní tělo prodat za dva a půl milionu dolarů. (Dick Gregory, Jon Rappoport, rozhovor Something's Happening (Něco se děje na Pacifica Rádio), KPFK, Los Angeles, 12. 10.1995)

Po zdravých orgánech je vždycky poptávka. A teď si vynásobte dva a půl milionu deseti tisíci a zjistíte, že se vám všechny nuly ani nevlezou na displej kalkulačky. Za to už by vlastenci pořídili pár raket, ne?


V dokumentu s názvem Mind Control Operations - Aquarius Group Actívitíes (Operace ovládání mysli - Činnost skupiny Vodnář), zveřejněném anonymním týmem pracovníků výzvědné služby, známým jako Com-12, se dovídáme následující:


Díky obecné nevědomosti a nevšímavosti většiny široké veřejnosti ve Spojených státech jsou společnostmi HIGH TONE a XENO téměř bez jakékoli pozornosti vztyčovány velké věže s vysílači pro mobilní telefony. Tyto projekty jsou uskutečňovány v rámci soukromého podnikání, a tudíž jde o pouhou zástěrku pro černé projekty. Obyvatelstvo by udělalo dobře, kdyby se o stavbu těchto zdánlivě neškodných věží v hustě zalidněných oblastech začalo zajímat. Vlnová délka mobilních telefonů 800 mHz je konstantní. Vzhledem k přibývání těchto věží v klíčových oblastech s velkým počtem obyvatelstva budou mít tyto stavby skutečně zničující účinek. (Walter Bowart, rozhovor Something's Happening (Něco se děje), Pacifica Rádio, KPFK, Los Angeles, 6. 10. 1994)


Je možné, že právě tyto věže fungují jako přenosové stožáry v součinnosti s HAARP.

Přes veškerý cynismus Com-12 se informace o takovýchto pokusech skutečně dostávají na veřejnost, i když nepochybně jen pomalu. V roce 1995 skupina psychiatrů a těch, kdo se stali oběťmi ovládání myšlení, hovořili se členy Clintonova Poradního výboru ve věci pokusů s ozařováním lidí. Odhalili skutečnost že pokusy s ozařováním jsou pouze malou částí větší operace, jež se týká právě ovládání myšlení. I když ve skutečnosti bylo tomuto objevnému prohlášení přítomno několik novinářů, žádný z větších listů se o tom nezmínil. Napsal jsem dopis Ruth Fadenové předsedkyni Výboru, a zeptal se jí, zda ve věci ovládání myšlení v rámci pokusů s ozařováním lidí zahájí vyšetřování. Též jsem jí položil otázku, jestli by se mohla nějak vyjádřit k tomu, proč se oficiální média rozhodla ignorovat svědectví obětí pokusů s ovládáním mysli. Dopis mi došel zpátky s razítkem "Zpět odesílateli". Ačkoli paní Fadenová očividně nebyla nijak zvlášť potěšena tím, co jí tyto oběti řekly, přepis jejich svědectví byl přesto veřejnosti zpřístupněn v knize Jona Rappoporta U. S. Government Mind Control Experiments on Children (Pokusy vlády USA s ovládáním mysli na dětech). (Deep River Books, 512 Santa Monica Blvd. Santa Monica, CA 904 01)

Díky alternativním publikacím, jako je ta Rappoportova, se tato důležitá informace dostává zpoza státní bezpečnostní opony postupně na svobodu. Jediným způsobem, jak zastavit korupci a zabránit nacistickým hrůzám vylíčeným na předešlých stránkách, je zrušení Zákona o národní bezpečnosti (National Security Act), stejně jako tomu bylo v roce 1933, kdy naši dědové a babičky přinutili vládu, aby zrušila Volsteadův zákon. Této zemi se dařilo po 171 let docela dobře i bez nesmyslného Zákona o národní bezpečnosti. Je to snad jen shoda náhod, že Američané pohlížejí na svou vládu se stále větší a větší nedůvěrou a cynismem od roku 1947, kdy Kongres bez jakékoli diskuse odsouhlasil právě tento zákon? Úpadek Ameriky nemá nic společného s "rodinnými hodnotami"?


1e má hodně co do činění s kotlem, ve kterém jen vře nejrůznější utajované svinstvo, skryté před zraky většiny Američanů, které malí kryptokraté za pouhé ovce, jež takové věci prostě vědět nepotřebují.

Myslím, že americký lid by měl sám rozhodnout, zda něco vědět potřebuje, či nepotřebuje, a jediný způsob, jak to můžeme provést, je strhnout politickými prostředky z vojensko-průmyslového komplexu pozlátko a odhalit jej všem v jeho nahotě. Toho lze dosáhnout vstupováním do organizací, jakými jsou Freedom of Thought Foundation (Nadace svobody myšlení), (The Freedom of Thought Foundation, P. O. Box 35072, Tuscon, 85740), které mají za cíl především "poskytovat pomoc a ochranu obětem ovládání myšlení, vyvíjet a objevovat protiopatření proti elektrickým formám ovládání myšlení, informovat o nich veřejnost a vést neúnavnou kampaň za zrušení Zákona o národní bezpečnosti".

Toto jsou zájmy, které by měli sdílet všichni Američané, ať už jsou oběťmi ovládání myšlení, či ne, neboť jak kdysi napsal jistý farář jménem Martin Niemoller:

V Německu si nejdříve přišli pro komunisty a já mlčel, protože jsem nebyl komunista.
Potom si přišli pro židy a já mlčel, protože jsem nebyl žid.
Potom si přišli pro odboráře a já mlčel, protože jsem nebyl odborář.
Potom si přišli pro katolíky a já mlčel, protože jsem byl protestant.
Potom si přišli pro mě a nezbyl nikdo, kdo by se mě zastal.

Nesmíte mlčet jako farář Niemoller. Nesmíte mlčet tváří v tvář Politikům, psychiatrům, pedagogům, novinářům, kteří "vše vědí nejlíp", kteří říkají "důvěřujte nám, my vám ukážeme, jaká je opravdová skutečnost". Pokud se smíříte s tím, že jim budete důvěřovat, potom můžete klidně zabalit svůj mozek, dát na něj nálepku "Křehké" a rovnou ho odeslat na ústředí CIA do malebného Langley ve Virginii. Každý nový mozek se jim hodí. Proto přece neustále doplňují nové a čerstvé z univerzitních kolejí.

Slyšel jsem, že pokud pracujete v CIA, musíte mozek nechávat spolu s kloboukem a kabátem na věšáku u dveří. Jednou si jeden pracovník zapomněl svůj mozek na věšáku v práci, když odcházel domů, a vzpomněl si na něj až v půlce cesty. Když pak vešel do svého domku na předměstí, kde to bylo cítit dušeným masem, zaslechl, jak jeho manželka (která si všimla prověšeného čela svého manžela) už čtyřicátý večer po sobě založila zoufale ruce v bok a vzdychla: "Miláčku, zase sis zapomněl mozek v Langley?"

"Ano, drahá," odpověděl a slíbil, že si ho hned v pondělí ráno nezapomene vzít. Koneckonců, přes víkend ho přece nebude potřebovat. Ustavičné zapomínání mozku, to je jen jedna z mnoha nepříjemných, i když nutných rizik této práce. Celkem vzato, nemůže si stěžovat. Je to přece jen nějaké živobytí, řekne si nejistě.

Ano, je to živobytí ... ale není to život.

http://www.revprirody.cz/data/0906/ovladani_mysli.htm

 

 


Žádné komentáře